Celou noc pršelo, ráno jsme zjistili, že náš hangár to nevydržel a na několika místech protéká. Pomalu jsme se chystali sbalit stany, ale začalo opět pršet, proto se odjezd o hodinu posunul. Jediný, koho deštivé počasí nerozhodilo, byl Honza, který vyrazil na kole směrem na Plav, zbytek jel stejným směrem autobusem, ale delší cestou, protože kratší silnici vzala už před pár lety voda. Cestou jsme s určitými obtížemi vyřídili nákupy a už bez dalších problémů dojeli do Plavu. Někde na pravém břehu jezera měl být kemp, při jeho hledání jsme zajeli až do centra města, kde se nám podařilo na nějakou dobu zablokovat dopravu, když jsme se snažili v centru otočit autobus. Místní orgáni chvíli jen pobaveně přihlíželi, ale řídit dopravu je napadlo až po značné chvíli. Město bylo plné lidí, protože zrovna probíhali borůvkové slavnosti, takže jsme jim dělali slušnou atrakci. Když jsme se konečně otočili a dokonce potkali i Honzu, zjistili jsme, že nám nějaký dobrák z místních čumilů zatáhl ruční brzdu u vleku, naštěstí všechno dobře dopadlo a mohli jsme pokračovat v hledání kempu. Nakonec jsme našli spaní na levém břehu jezera u hospody Aqua, která je na podobné případy připravená. Prvotní nadšení z hospody přímo před dveřmi stanu ale rychle opadá, protože je zaměřena na místní smetánku, čemuž odpovídají ceny i klientela. Spaní je ale pěkné. Máme krásný výhled na jezero i hory za ním, s trochou obtíží se v jezeře dá i koupat. Záchody jsou sice evropského typu, zato dva vedle sebe v jedné místnůstce s umyvadlem, zajímavý výklad evropského standardu hygieny, ale alespoň že tak. Když se všichni utábořili a rozložili mokré vodácké a cyklistické věci na nejrůznějších místech, aby uschly, byli jsme napomenuti, že vypadáme jako cikáni, že to odhání hosty, museli jsme uznat, že to byla pravda. Večer nás překvapil „hejkal“ z mešity v Plavu, který z minaretu svolával k modlitbě. V Plavu je 60% muslimů, což není v Černé Hoře tak obvyklé. Po skončení slavností jsme měli přímo od stanů krásný výhled na ohňostroj.