Kaviárové toasty

Kaňon Mrtvica 23.7.2008 středa

Svačina v kaňonu Plánovanou cyklistiku jsme zrušili kvůli přetrvávajícímu větru. Autobus nás dovezl do vesnice Med­jurečje na ústí Mrtvi­ce do řeky Mo­rača, kde jsme nastoupili na pěší výlet Ka­ňon Mrtvica. Mo­raču jsme chtěli původně jet i na lodích, ale nebylo dost vody. Hned u soutoku jsme měli trochu problém najít správnou cestu, protože byla značně zarostlá a až k mostu jsme se více-méně prodírali křovím. Zde se řeka začala uzavírat do kaňonu a cesta stoupala vzhůru. Okolo dvou osamělých stavení
Nejznámější místo kaňonu jsme došli až ke Kap­ce štěstí, kde každý mohl hodit kámen a něco si přát. Bylo to opravdu zvláštní místo. Stromy bizardních tvarů porostlé kobercem zelených mechů tady kontrastovaly s průzračně modrou vodou řeky v kapce. Cesta pokračovala ještě nějakou dobu „pralesem“, potom se najednou objevili skály a cesta do nich musela být místy vystřílena. Dáváme si svačinu a část výpravy se otáčí na zpáteční cestu. Zbytek jde dál s nadějí, že
"Prales" k místu známému z fotografií už to není daleko. Opravdu se nám po chvíli otevírá pohled na hluboký kaňon a pěšinu vystřílenou do kolmé skalní stěny. Dál už také nepokračujeme a otáčíme se. Až k mostu jdeme po stejné cestě. Po úvaze, „tudy to přeci musí taky jít“ jsme se rozhodli jít závěrečnou část cesty po pravém břehu. Opravdu to šlo, dokonce jsme se nemuseli prodírat houštím jako po levém břehu. Na soutoku se ještě někteří stihli vykoupat,
Fresky v kapli potom jsme autobusem vyrazili směrem ke kláš­teru Morača. Ačkoliv památky tohoto typu nevyhledávám, tak musím uznat, že klášter byl opravdu pěkný a fresky na stěnách byla asi nejhezčí, jaké sem kdy viděl.

Po prohlídce přejíždíme do národního parku Bi­ogradska gora (2), konkrétně do kempu u Bi­ogradsko jezero. Na první pohled to byl krásný kemp, krásná příroda a jezero, čisto, málo lidí, pěkné stoly pod stříškou… Druhý pohled už tak optimistický nebyl. Naše stany-hangáry se daly postavit jen s těží, protože místa na stany byla dost malá a hodně křivá, kolíky nešli pořádně zatlouct, byly zde pouze dva záchody, sprchy byli k dispozici pouze pro chatky, nebo po přemluvení ochránců přírody, kteří měli kemp na starosti a ochotou zrovna neoplývali. Kdybychom si zaplatili chatky, které nebyly o moc dražší než stan, všechny problémy by odpadly. Večer začalo pršet, díky pěkným přístřeškům nám to ale zas až tak nevadilo a nočnímu veselí to nijak nebránilo. Přijel také další český zájezd, ale byli nejspíš tak unavení, že postavili stany a potom už jsme o nich nevěděli.

• << Předchozí den
• Zpět na rozcestník Černá Hora
• Další den >>