Neretva 20.7.2008 neděle
Dopíjení suduMapa
trasy
Ráno se sbalil tábor, dopil sud a vyrazilo se na cestu. Jeli jsme krásnou úzkou silničkou přez hory, která ale nebylo moc vhodná pro autobus, musel v jedné zatáčce couvat, aby se vůbec vytočil. Protijedoucí auta, náklaďák a menší autobus nás asi museli milovat. Dojeli jsme k městu Glavatičevo odkud jsme chtěli jet řeku Neretva. Už cestou autobusem nás trochu znepokojovali cedule s lebkou a zkříženými hnáty varující před minami. Sundali jsme lodě, cyklisté kola a každý vyrazil svoji cestou. Na slunci bylo skoro až nesnesitelně vedro, naštěstí byla řeka příjemně chladná.
Příprava na voduZ průvodců jsme věděli, že břehy mohou být zaminované, ale
jezdí se tu i komerční rafting, takže někde zastavit jít musí. Naše
obavy se zmírnily, když jsme viděli davy místních, jak se koupou po obou
březích řeky. Jelo nás celkem devět. Já, Honza, oba Benháci a tři
Koudelkovi na kajacích, Lenka s tátou na dvojkajaku. V kilometráži
uváděli obtížnost II – III se dvěma IV místy, což ale příliš
neodpovídalo, odhadl bych to tak na „volej“-II s občasnými
III úseky a dvěma těžšími místy, ve spodním úseku ani to ne.
Bára na vodě Za
začátku to příjemně utíkalo, voda celkem tekla. Míjeli jsem mnoho
koupajících se lidí a rybářů. Potom se řeka uzavřela do krásné
soutěsky, kde bylo i pár zajímavých míst, pod jedním takovým jsme
si dali svačinku. Voda byla lehká, ale v pěkné krajině, tak jsme se
nechali ukolébat a přestali dávat pozor, na jednom stupni to odnesli táta
s Lenkou a Honza Benhák, kteří si zaplavali. Na prvním těžším
místě jsme dojeli skupinu komerčních raftistů. Jirka Benhák do něho
špatně najel a podařilo se mu postavit Acrobata na zadní… taky si
zaplaval. Někdo to proto radši přenesl, ale bylo to zbytečné, při
správném nájezdu to byly jen vlnky.
Dvojkajak v soutěsceRaftisty jsme raději rychle předjeli,
protože byli, jako vždy, nebezpeční každé menší lodi v okolí.
Poslední težší místo bylo asi nejzajímavější na celé řece. Voda se
uzavřela do 2–3 metry koryta a hnala se přez stupně dolů. Všichni,
až na Jirku, projeli bez problémů, některé jen s hlasitým
vřískotem. Vedoucí zájezdu si musel vyzkoušet eskymáka. Zbytek cesty už
byl nezajímavý, na konci i únavný, protože už se dojíždělo do
města Konjac a moc to
neteklo.
Cyklistická sekce měla v plánu přejet hory, ale zbloudili, takže se vrátili a dojeli jsme všichni na stejné místo. Naložili jsme vlek a vyjeli směrem Mostar. Za Mostarem jsme měli v plánu najít tábořiště, které tam údajně mělo být. Nakonec jsme získali policejní doprovod, který nám pomohl tábořiště najít. Na místo jsme dojeli už za tmy, ani jsme nestavěli stany a uložili se ke spánku pod širákem.
Blog
Překlady
Fotografie
Menu
Měnič stylů
