Zima přichází nečekaně brzo.
Ve čtvrtek jsem měl v plánu jako každý týden odjet z libereckých kolejí domů na kole. Byl jsem ještě trochu rozlámaný z večerního programu, navíc na pokoji přespali na linu další dva bezdomovci, kteří se nemohli v pozdních večerních, nebo spíš brzkých ranních, hodinách dostat na pokoj, kde měli slíbený nocleh a moc jsem se nevyspal. První přednášku jsem tedy pro jistotu vynechal a po absolvování dvou cvičení se přesunul zpět na koleje. Ségru bral táta, takže jsem si od ní mohl nechat odvést počítač domů, ale vracela se až v deset večer a co já doma bez počítače? S odjezdem jsem proto dlouho váhal, nakonec jsem odjel dost pozdě, ani nevím v kolik. Venku bylo světlo a vypadlo to na krásný podzimní den, vzal jsem to proto přes hory. Už v Bedřichově se ale začalo stmívat a ochlazovat, musel jsem na sebe obléknout všechno, co jsem měl s sebou. Nechtělo se mi už po silnici do Jablonce, protože jsem tudy jel naposledy ještě někdy na základce autobusem na závody, takže jsem pokračoval přes hory.
U Josefodolské přehrady už je celkem zima, navíc zjišťuji, že nemam nic k jídlu. Nad přehradou se objevuje první sníh. Pokračuju po cestě a na zasněžený panelce potkávám lesáky v autě, čuměj jako kdyby viděli ducha, možná to bude tim, že už je celkem tma a já na rozdíl od nich nesvítim. Na Smědavě se uklidňuju, že už to přeci neni tak daleko. Přichází sjezd, je mi fakt kosa. Že já vůl si nevzal něco pořádnýho na sebe, bundu mam dobrou, ale na nohách jen letní cyklistický kraťasy a dolu návleky z ustřiženejch elasťáků. Na rukách mam děravý rukavice, navíc trochu pomenší a návleky na boty sem taky samozřejmě nechal doma. Už dlouho sem se takhle netěšil na výjezd. Na asfaltce na Jizerku konečně vytahuju světla a snažim se trochu zahřát před sjezdem na Jizerku. Okolo leží skoro souvislá třícentimetrová vrstva sněhu. Přichází sjezd. Kosa… dlouho se rozhoduju, jestli se mam zastavit v některý z hospod, ale za půl hodiny bude klendra ještě větší a na sebe mi tam stejně nikdo nic nepučí, taže radši pokračuju dál. Největší krize nastává při sjezdu z Bukovce do Kořenova. Podle Jizery je zima jak v ruskym filmu, navíc je to celý z kopce. U železničního mostu necejtim prsty na nohách a půlku na rukách. V Kořenově čtvrt hodiny poskakuju u lampy jako pošuk a snažim se rozmrznout. K jídlu nic nemam, za sebou dvě hodiny v sedle a ujeto jen 40 km, před sebou asi 30, naštěstí z kopce, ale podle Jizery.
Zachránilo mě, že z Harrachova je dobrá silnice a dá se jet rychle, takže sem se aspoň trochu zahřál. V Sytový přichází hlaďák, naštěstí už to je jen 10 km… konečně doma, je devět večer.
Rubrika: 24. října 2008, 20.53 • Přidej do Linkuj.cz
Komentáře:
[1] Jirka J. 25. října 2008, 14.55
Bedo, takovou cestu ze skoly ti fakt zavidim. Hned bych to s tebou vymenil za tu moji nudnou 20 minutovou cestu mhadeckem, ktery me vyhodi az pred barakem….zadny zazitky, teda pokud zrovna nekdo na Muzeu neskoci pod metra – pak cela mhd zkolabuje a jdu pres celou prahu pesky.
Mej se dobre a uzivej si dal hodne takovych cesto-vrazd
[2] Ly http://lyanka.net 26. října 2008, 06.12
Áááágr ty hrubky mi rvou oči!
Jinak já si nestěžuju na cestu ze školy. Autobus mě vyzvedne před školou a zastaví taky před barákem :)) a nudou rozhodně netrpím :D
Reaguj na tento komentář
Na teto komentář reaguje:
[3] Béďa
[3] Béďa http://kaviarovetoasty.com 28. října 2008, 12.45
[2] Ly:V prvním odstavci byli asi čtyři a druhej opravovat nebudu, protože to tak bylo myšlený…
Tak se se svou povahou nemůžeš nudit nide a nikdy, ne?
- Na ostatní komentáře odkazujete např. [2]
- e-mail je nepovinný, pokud ho napíšete bude zobrazen zkomoleně, doufám nečitelně pro roboty.
- Formátování pomocí Texy!
'text odkazu':odkaz, **tučně**, *kurzíva* - Využívá se služby Gravatar.com
Blog
Překlady
Fotografie
Menu
Měnič stylů
