Krakonošův trek
Po dlouhém přemlouvání jsem nakonec byl vtažen do tohoto závodu ve sportovním trekingu (Dvoudenní horský pochod až běh podle mapy ve dvojicích s povinným vybavením a bivakem). Musím konstatovat, že přes počáteční obavy o můj orientační smysl jsem byl rád, že jsem se nechal přemluvit, protože takhle pohodový závod jsem ještě nikdy neviděl.
Už pohled na startovní listinu naznačoval,že se nebude jednat o žádnou masovou akci. Start byl v nedalekém Vrchlabí, kam jsem s tradičním zpožděním dojel v sobotu ráno. Spolubojovníci z Jablonce již na mě čekali a po sdělení zážitků z noci na louce kdesi za Vrchlabím a přebalení batohů jsme se dostavili za roh, na místo startu, kde jsme s údivem zjistili, že máme nevětší bágly ze všech.
Po startovním výstřelu se, k našemu zděšení, všichni rozběhli, my jsme s vidinou 25 km pochodu s těžkou krysou na zádech zvolili raději volnější tempo. K mému údivu se můj orientační smysl nemýlil a tak jsme na první kontrolu namířili, na rozdíl od většiny ostatních, správným směrem, bohužel jsme vše po chvíli ztratili v bažinách…
Další část závodu jsme se občas střetli s nějakou dvojicí podobných bláznů s mapou v ruce a užívali si krásu sportovního zážitku i krajiny Krkonošského národního parku.
S ubývajícími silami ubývalo i konverzace, o to víc nás po slezení stěny starého lomu potěšilo setkání s našimi Jabloneckými spolubojovníky, zkušenými orienťáky, o kterých jsme si mysleli, že už jsou dávno v cíli. Z lomu to již byl jen kousek do trojúhelníčku na mapě, který označoval cíl dnešního snažení. K našemu obrovskému údivu jsme došli na krásném třetím místě v naší kategorii s pouhou minutovou ztrátou na druhou dvojici.
Bivak byl v krásném trampském tábořišti nedaleko vrchlabského letiště. Panovala zde pohodová, přátelská atmosféra, na každého závodníka čekal vychlazený Krakonoš, kotlík Drobečkové polévky a buřt. Když jsme se rozhlédli kolem, zjistili jsme, proč jsme měli tak obrovské batohy v porovnání s ostatními. Aleš o jednom stanu dokonce prohlásil, že by se tam nevešel ani jeho pes a naše spacáky do –17 taky nebyly nejlehčí ani nejmenší. Po výměně zážitků ze všech vrcholků, údolí, lesů, potoků, pasek, křovin a kopřiv se kterými jsme toho dne setkali následovaly soutěže v hodu lasem na kolík a podobné a večer táborák s kapelou složenou ze třech kytar, banja a mandolíny/foukací harmoniky, která hrála všechny možné i nemožné trampské písničky.
Druhý den nás čekala trasa, která sice byla kratší, o to však náročnější. Tentokrát už byl můj orientační smysl už asi nějaký unavený, protože se mi nějak nedařilo najít nějakou optimální trasu, tak jsme se drali stále někam po čtyřech nahoru nebo zase do obrovské rokle dolu. Okolní příroda byla opět krásná, ale díky únavě z předešlého dne a ‚drobným‘ chybám kterých jsem se dopustil při odhadování nelepšího postupu jsme ji moc si moc neužili… o to větší bylo naše překvapení když jsme potkali dvojici, se kterou jsem se setkali před dvěmi hodinami, když mířili úplně jiným směrem (lepším) než my, a po chvíli i druhou. Cíl již byl vzdálen jen několik kilometrů a na obě dvojice jsme měli z předešlého dně několik minut náskok, jenže díky natažené achilovce a obrovskému množství puchýřů na nohách mé spolubojovnice jsme se jich nebyli schopni udržet… nakonec jsme do cíle dorazili, na bednu jsme sice nedosáhli, ale přežili jsme.
Bylo to krásné a bylo toho dost.
Rubrika: 17. září 2006, 21.30 • Přidej do Linkuj.cz
Komentáře:
Tento článek ještě nebyl komentován, užijte si prvenství.
- Na ostatní komentáře odkazujete např. [2]
- e-mail je nepovinný, pokud ho napíšete bude zobrazen zkomoleně, doufám nečitelně pro roboty.
- Formátování pomocí Texy!
'text odkazu':odkaz, **tučně**, *kurzíva* - Využívá se služby Gravatar.com
Blog
Překlady
Fotografie
Menu
Měnič stylů
