Konec 4.B
Tak už je to tady. Většina mé bývalé třídy odmaturovala a zbyli jsme jen my čtyři trosky, který si rozložili čtvrťák a budou do tohoto ústavu občas docházet další rok.
Ve čtvrtek úspěšně odmaturovala většina spolužáků, večer jsme šli na do statku na večeři s třídním, ředitelkou a ještě jednou oblíbenou profesorkou a pátek následovalo slavnostní předání vysvědčení, projev jakési postarší dámy, která dokázala svým podivným textem a ještě podivnějším hlasem dostat většinu přítomných na pokraj výbuchu smíchu, starostky, ředitele a našeho třídního, kterému se povedlo rozbrečet nejen sebe, ale většinu sálu.
Všechno to skončilo tak rychle, že si to ještě pořád nějak neuvědomuju. Po čtyřech letech strávených společně na gymnáziu a s polovinou třídy dalších pěti nebo více letech na základce, se naše cesty rozešli. Musím konstatovat, že to byly krásné čtyři roky a stejně jako ostatní na to budu vzpomínat ještě na smrtelné posteli.
Naše třída nikdy nepatřila ke studijním skvostům naší školy, v prváku jsme měli nejhorší průměr na škole, pak přišli ještě trošku „vetší hvězdy“ ale jinak jsme byli skvělá třída. Ale jinak jsme byli hvězdná třída. Chodil se mnou Tonda Hájek který neletěl do Turína jen kvůli kýle, kterou si uhnal několik dní před odletem, mistryně světa ve skibobech Klára Hofmanová, členové biatlonistických, sjezdařských a orienťáckých juniorských reprezentačních družstev, dva zakládající členové dnes už celkem známé hudební skupiny VHS, kytarista další hudební skupiny Néasi, úspěšný stavitel raket, stále něco namítající svůdce dívek a profesorek, vždy usměvavá organizátorka všeho možného, další skvělí lidé a hlavně náš „táta“, který z nás byl dost často nešťastný, ale měl nás rád a my jeho taky.
Na začátku nás bylo 18. V prváku odešli tři, ve druháku byl odejit další, ve třeťáku odešel taky jeden a ve čtvrťáku nás z původní sestavy zbylo 13, ale přišli dvě rozložený trosky z minulého roku.
Přesto že nás bylo málo, většinou se o nás na školních poradách mluvilo nejvíc. Učitelé nás dost často nechápali… jak jsme dokázali dostat tolik otisků bot na strop, proč jsme byli každý pátek tak nesnesitelně veselí, šílení, drzí, nesoustředění a skvělí, proč při zvonění na první hodinu byli ve třídě většinou dva až tři lidé, proč jsme neměli ve třídě nic rovně, proč jsme měli pod okny skladiště papírových stíhaček, proč nám nefungoval rozhlas, proč jsme měli na katedře 1 metr vysokou stavbu z kříd, proč jsme měli na tabuli namalovanou už několikátý den stále se rozšiřující zoo, proč se objevilo na popiskách všech tříd na našem patře už po několikáté „Zde bydlí vyhaslý plameňák, prosíme nezapalovat“, „Zde spí osamělý gorilí samec, prosíme nakrmit“ a podobně, proč byla naše třídnice zmačkaná, potrhaná, politá a poloprázdná a už vůbec nechápali naše poslední zvonění. Proč jsme zabarikádovali třídu oktávy a vchod na do naší části školy, proč jsme oběsili dýchací pannu, jak jsme se dostali přes zamčené dveře a zmalovali nic netušící třídu, která se učila za nimi a proč jsme zapálili před školou dýmovnici a zasmradili tak celou školu.
Učitelé plačte, bez nás bude ve škole smutno.
PS. Doufám, že se za čtrnáct dní sejdeme v hojném počtu na výletě na Sněžku (fotky)
Rubrika: 4. června 2006, 23.30 • Přidej do Linkuj.cz
Komentáře:
[1] Lamač http://www.e-blog.wz.cz 6. června 2006, 21.29
Ud neni zakladajici clen Neasi!
Reaguj na tento komentář
Na teto komentář reaguje:
[2] Béďa
[2] Béďa http://kaviarovetoasty.com 12. června 2006, 22.06
[1] Lamač: Máš pravdu, opravil jsem to.
- Na ostatní komentáře odkazujete např. [2]
- e-mail je nepovinný, pokud ho napíšete bude zobrazen zkomoleně, doufám nečitelně pro roboty.
- Formátování pomocí Texy!
'text odkazu':odkaz, **tučně**, *kurzíva* - Využívá se služby Gravatar.com
Blog
Překlady
Fotografie
Menu
Měnič stylů
